SLOUŽIL-A  JSEM  ZA  VOJÁKA

Nazdar páni záložáci( dnes již všichni v důchodu)
Sloužil jsem v městských kasárnách v letech 80-82.40 baterie - Gažo.
Zkuste zavzpomínat na tuto dobu strávenou v kasárnách.V dobrém i zlém.
Des. Pavel T ( pupík)

Jeden "lapiduch" z ošetřovny mě cca.týden před vánocemi v roce 1984 odváděl z Rybalek na posádkovou ošetřovnu.Doktor v Rybalkách mě trochu seřval že jsem z horečkou za ním nepřišla hned ale až asi po třech, čtyřech dnech. Jenže to jsem nemohla. Mazáci by nemohli odjed na opušťàky a dovolenky. Tak jsem měla od výkonného praporčíka z naší druhé palebné povolen klid na lůžku. Víkend jsem to musela vydržet a teprve v pondělí jsem mohla jìt k vám na ošetřovnu.Doktor z posádkové si se mnou nevěděl rady, vysokà horečka byla stále tak mě ještě ten den odvezli do civilní nemocnice v Kroměříži a po 14dnech jsem jela na dalších 10 dní do vojenské nemocnice do Olomouce. Pokud jste tam byl jediný lapiduch tak by mě zajímalo jestli si na tento případ vzpomínáte. :-)

za mňa od 86. roku už bol kapitáň, riadny pacient :-D

Služil som v roku 84-85 v Kromci na RTZ ako zdrav inštrukor /lapiduch/ za npor Janošca

Děkuju za připomínku k tématu bojleru,byla to taková epizoda, která se vymykala z běžného dne na baterii.Tenkrát se náš život řídil podle hodinek na minutu přešně.Od budíčku do večerky se život v kasárnách odvíjel stereotypně a byl velice nudný a vleklý, zejména druhý rok. Vítal jsem každý únik ze zelené pakárny.Objednal jsem si druhým rokem kurz elektroniky, přesně INTERAKTIVNÍ KURZ ELEKTRONIKY.V obálce mi došly součástky a schémata, podle kterých jsem zapojoval funkční obvod.Přiložený byl také dotazník, ve kterém se odpovědělo na některé stavy, které sestavený obvod vykonával.Karta testu se odeslala k vyhodnocení a v příští zásilce došel test správně vyplněný.Měl jsem i skříňku, z domova jsem si nechal poslat trafopájku, měřák jsem měl půjčený z mašiny a začal jsem bastlit.Když se jelo na ostré střelby do Kazachstánu, musel jsem bastl dílnu poschovávat do mašiny, Amatérské rádia a ostatní cajky jsem dal do servopohonů.Rozkaz zněl tehdy jašně,všechno naložit a odvézt,ubytovací prostory musí být prázdné.Nebo se také dalo jít na pivo do Ponorky, někdo říkal Dozavalu a vyčistit si hlavu točeným pivem a zakousnout dobrý smažák.S pozdravem Mirek

Zdravím Olafa, jo to by sedělo, pořadovka se zbraní.Tak v 83 se to ještě praktikovalo, to je peklo.Mirek

10.baterie,ten problém s tím bojlerem vidím jako dnes,byl dojebany ze všech stran,ten tvar není geometricky specifikován,jen dodám ten bojler měl jít patrně na chatu, nějakýho lampasa ale správce budov PA-KO....civilní zaměstnaná Papajová. A npor.Kopecky rozhodli že půjde do šrotu. To krátce k bojleru,Mirku.

Myslím, že se to jmenovalo pořadová cvičení se zbraní. Hrozná kravina. podzim 83-85

Vážení spolubojovníci, chci se vás zeptat, zda jste zažili nějakou přípravu na spartakiádní cvičení, nebo něco podobného, co se odlišovalo od vojenského výcviku. Můj nástup byl v r. 82 v září, Josefov. Po přijímači jsme začali cvičit nezvyklé pořadové cvičení. Na buzeráku byly nakreslené značky, na kterých jsme pochodovali podle rytmu bubnu v předem připravené choreografii. Začali jsme v teplákách, jak se nám to vžilo, nastupovali jsme ve vycházkovém a se zbraní. Na místě jsme prováděli obraty, v pravo vbok, čelem vzad, na pravo příč, pochodem vchod na vedlejší značku, na prsa zbraň, na rámě zbraň, na zad zbraň. Přesuny zbraně byly časově určené úderem na buben. Bylo to náramné, elpíčka se nám váleli po zemi a někteří skončili v obratech na místě na úplně jinou stranu. Tomu blbnutí jsme říkali spartakiáda. Údajně to měla být příprava na Strahov, někdo zase tvrdil, že je to volnočasové vyžití vojáka, aby nám smysluplně vyplnili volný čas. Zapomněl jsem poznamenat, že tohle blbnutí,nebo zvláštní činnost, jsme prováděli v době osobního volna a místo vycházek. Tak prosím napište, zda se tato činnost udržela pro další ročníky , nebo jste jí již nezažili, nebo jste absolvovali něco podobného. S pozdravem Mirek Holík

Bojler
Jelikož mám chřipku a courám po army webech, přidám, pro pobavení a poučení pro všechny osoby zúčastněné i nezúčastněné tehdejšího dění v ČSLA , jednu příhodu z mého vojenského života./Jako dozorčí baterie jsem dostal za úkol od jednoho důstojníka ze štábu, který měl na starosti areál kasáren, abychom odmontovali bojler z naší umývárny a dopravili ho kamsi do skladu za jídelnu. Chvíli jsem rozjímal nad oprávněností tohoto požadavku a uvažoval ,zda se nemá věc konzultovat s mými nadřízenými důstojníky. Nakonec jsem uvážil, že to nebudu komplikovat, sebral jsem dohromady čtyři vojáky, svěřený stranový klíč a šlo se na věc. Asi dostaneme větší bojler, to bude príma, tenhle už dosloužil a půjde do šrotu, těšil jsem se. Vypustit ,odšroubovat, odpojit ze sítě. No a jak dál? Ze třetího patra se to sakra pronese. Padnul návrh, že bojler vyhodíme z okna, z jedné strany buzerák a z druhé předzahrádka s vysokým plotem, ohraničující kasárna. Ani jednu stranu jsem neuznal za vhodnou, pravda , chvíli jsem o této variantě vážně uvažoval, byl jsem již voják druhého ročníku, velitel družstva, příslušník bojového útvaru ZVO*, očekávalo se tedy ode mne rychlé a rozhodné řešení. Bojler půjde poschodech! Dřít se sním nebudem. Schody byly široké, poplachové, zakončené velkou podestou v každém patře. Bojler jede dolů, smaltovaný plech na schodech trochu skřípe a nárazy jsou tlumené vnitřní výstelkou ze skelné vaty. Naše činnost probrala ostatní dozorčí v nižších patrech, sledovali se zaujetím sjíždějící vojenský materiál. Bojler dostával nový tvar, po každém schodišťovém sjezdu dostával více úhelný tvar a začala se z něj sypat vata. Dospěli jsme až k hlavnímu vchodu a vytyčený cíl byl šikmo na druhé straně obrovského vyasfaltovaného buzeráku. Kus provazu za přední závěsy, dva táhli a dva tlačili. No, šlo nám to náramně. Bojler vrčel, skřípal na celé nádvoří, vylezli i tankáni z protějšího útvaru. Po asfaltu se za námi táhla bílá čára smaltu. Bojler byl jako velký slimák, co po sobě zanechává výraznou stopu. Když jme byli v polovině úhlopříčky, vyběhla proti nám řvoucí postava dotyčného důstojníka, který celý brunátný prskal a zároveň propadal do stavů beznaděje. Rozuměl jsem jen, že ten bojler je nový, že ho ještě musí instalovat kamsi do jídelny, co jako teď bude dělat. Pokoušel jsem se ho uklidnit , že bojler již nefunguje, že již delší dobu nenatápí a že ho již nepoužíváme. To jsem si samozřejmě vymyslel, bylo mi ho trochu líto a zároveň jsem měl obavu z případného postihu. Předal jsem mu svěřený stranový klíč , z jeho výrazu tváře jsem vyčetl beznaděj úředníka v uniformě, otočil jsem se a zavelel k ústupu. Důstojníka jsme nechali napospas těžkému bojleru, večer, když jsem šel na večeři, všiml jsem si končící bílé smaltované čáry uprostřed buzeráku. Ani jsem nepátral , jak se bojler dostal z buzeráku, byla to pro mě tenkrát ukončená epizoda a důstojníka jsem již nikdy nespatřil.
Vysvětlivky*.ZVO-Západní vojenský okruh-vojenské seskupení, čítající elitní jednotky prvosledového nasazení, vojáci byli fyzicky zdatní, rozhodní, inteligentní, perfektně zvládali několik zbraňových systémů, byli všestranně připraveni k obraně vlasti.